Jak to funguje?
Genetická informace je uložena v chromozomech v jádře buňky. Chromozomy se až na výjimky vyskytují v párech. Potkan má 42 chromozomů v 21 párech. Počet chromozomů u člověka je 46 (23 párů). Při tvorbě pohlavních buněk (gamet) jde do každé gamety jedna sada chromozomů. Když potom spermie oplodní vajíčko, vznikající jedinec dostane jednu sadu chromozómů od matky, a druhou od otce. Výsledná buňka má opět párové chromozomy.
Základní jednotkou dědičné informace je gen. Gen je vlastně úsek DNA, který kóduje určitou informaci (např. návod, jak „postavit“ jednu konkrétní bílkovinu). Geny určují vlastnosti organismu – pohlaví, barvu očí, tvar uší, typ srsti, chování, dispozice k obezitě, atd. Existují geny s velkým účinkem, kdy jeden gen určuje jeden znak (např. tvar uší). Genů s malým účinkem se k vytvoření jednoho znaku musí sejít více (např. přesný tvar a umístění znaku berkshire na bříšku potkana). Protože se chromozomy vyskytují v párech, v každé buňce jsou dvě verze téhož genu. Těmto „verzím“ se říká alely. Gen tedy určuje znak, alela konkrétní vzhled znaku. Například gen pro tvar uší má dvě alely, standardní ucho a dumbo. Pokud jsou obě alely stejné, říkáme o takovém jedinci, že je homozygot (a to není žádná urážka :)). Pokud se alely liší, jedná se o heterozygota. Pro jeden gen může existovat několik různých alel.
Mezi alelami stejného genu existují různé vztahy. Nejčastější je úplná dominance a recesivita. To znamená, že jedna alela je silnější, druhou alelu přebije. Výsledný znak tedy bude vypadat tak, jak si prosadí. Silnější, dominantí alelu označujeme vždy velkým písmenem. Například u genu pro tvar uší je silnější alela pro standardní ucho. Pokud se setká s alelou pro ucho dumbo, nařídí jí, že potkan bude mít standardní uši. I když v sobě dál ponese dumbo gen. Pokud se zkříží dva jedinci s dumbo genem, menší část mláďat bude mít uši dumbo.
Dalším typem vztahu je neúplná dominance a recesivita. V tomto případě se recesivní alela také částečně prosadí. Takovou slabě dominantí alelou je alela H genu pro tvorbu znaků.Když se alela H setká v buňce s alelou h, recesivní alela jí řekne: „Hele, pojď, natřeme potkana na bílo, aspoň nohy a břicho...“
Alela H se nechá ukecat... „Tak jo, ale jenom trošku!“
Výsledkem je varianta berkshire. Potkan má bílé ponožky a bříško. Pokud se sejdou obě alely h, není co řešit, vznikne hooded (většina těla je bílá).
Dalším vztahem může být kodominance, obě alely se projeví v celé míře a navzájem se neovlivňují (např. krevní skupiny, z alel A a B vznikne skupina AB). U superdominance má heterozygot určitý znak větší, než mají homozygoti.
Geny tedy říkají, jak má jedinec vypadat. Vzhled jedince se nazývá fenotyp, soubor genů, který ho určuje, je genotyp. Dva různí jedinci mohou vypadat stejně (nebo velmi podobně) i když se jejich genotyp liší. To může způsobovat problémy, např. při určování barvy u potkana.
Základní jednotkou dědičné informace je gen. Gen je vlastně úsek DNA, který kóduje určitou informaci (např. návod, jak „postavit“ jednu konkrétní bílkovinu). Geny určují vlastnosti organismu – pohlaví, barvu očí, tvar uší, typ srsti, chování, dispozice k obezitě, atd. Existují geny s velkým účinkem, kdy jeden gen určuje jeden znak (např. tvar uší). Genů s malým účinkem se k vytvoření jednoho znaku musí sejít více (např. přesný tvar a umístění znaku berkshire na bříšku potkana). Protože se chromozomy vyskytují v párech, v každé buňce jsou dvě verze téhož genu. Těmto „verzím“ se říká alely. Gen tedy určuje znak, alela konkrétní vzhled znaku. Například gen pro tvar uší má dvě alely, standardní ucho a dumbo. Pokud jsou obě alely stejné, říkáme o takovém jedinci, že je homozygot (a to není žádná urážka :)). Pokud se alely liší, jedná se o heterozygota. Pro jeden gen může existovat několik různých alel.
Mezi alelami stejného genu existují různé vztahy. Nejčastější je úplná dominance a recesivita. To znamená, že jedna alela je silnější, druhou alelu přebije. Výsledný znak tedy bude vypadat tak, jak si prosadí. Silnější, dominantí alelu označujeme vždy velkým písmenem. Například u genu pro tvar uší je silnější alela pro standardní ucho. Pokud se setká s alelou pro ucho dumbo, nařídí jí, že potkan bude mít standardní uši. I když v sobě dál ponese dumbo gen. Pokud se zkříží dva jedinci s dumbo genem, menší část mláďat bude mít uši dumbo.
Dalším typem vztahu je neúplná dominance a recesivita. V tomto případě se recesivní alela také částečně prosadí. Takovou slabě dominantí alelou je alela H genu pro tvorbu znaků.Když se alela H setká v buňce s alelou h, recesivní alela jí řekne: „Hele, pojď, natřeme potkana na bílo, aspoň nohy a břicho...“
Alela H se nechá ukecat... „Tak jo, ale jenom trošku!“
Výsledkem je varianta berkshire. Potkan má bílé ponožky a bříško. Pokud se sejdou obě alely h, není co řešit, vznikne hooded (většina těla je bílá).
Dalším vztahem může být kodominance, obě alely se projeví v celé míře a navzájem se neovlivňují (např. krevní skupiny, z alel A a B vznikne skupina AB). U superdominance má heterozygot určitý znak větší, než mají homozygoti.
Geny tedy říkají, jak má jedinec vypadat. Vzhled jedince se nazývá fenotyp, soubor genů, který ho určuje, je genotyp. Dva různí jedinci mohou vypadat stejně (nebo velmi podobně) i když se jejich genotyp liší. To může způsobovat problémy, např. při určování barvy u potkana.